Život[1]
Dane Rudhyar, původním
jménem Daniel Chennevière, zakladatel humanistické a transpersonální astrologie
a bezpochyby jeden z nejvýznamnějších astrologů dvacátého století, se
narodil 23. března roku 1895 v půl jedné v noci v Paříži.[2] Když je
mu šestnáct let, umírá jeho otec. V témže roce Daniel absolvuje lyceum a
stává se součástí uměleckého, zvláště hudebního prostředí; je mezi diváky na
bouřlivé premiéře Stravinského Svěcení
jara, nejsilněji na něj však zapůsobí Debussy, o němž ve svých šestnácti
napíše studii; ta o dva roky později, okleštěna o filosofické pasáže, vychází u
Duranda, tedy v jednom z nejvýznamnějších francouzských hudebních
nakladatelství. Rudhyar – tehdy ještě Chennevière – pracuje jako tajemník
Augusta Rodina, studuje a věnuje se kompozici. Tehdy dochází, zčásti zřejmě pod
vlivem četby Nietzscheho a Spenglera, k zásadnímu náhledu, který jej bude
provázet celý život: čas je cyklické povahy a Evropa se jako kulturní celek dostala
do podzimní fáze svého života. Začíná uvažovat o přesídlení do nového světa.
Přijímá nabídku na koncert v New Yorku a v listopadu 1916 ve věku
jednadvaceti let připlouvá do Ameriky. Koncert v Metropolitní opeře
v New Yorku, na němž zazní tři skladby z vlastní tvorby a jedna
orchestrální úprava kompozice Erika Satieho, se sice zapíše do dějin jako první
veřejné provedení polytonální hudby v Americe, končí však fiaskem.
Chennevière nicméně zůstává v Americe. Takřka bez prostředků se věnuje
studiu orientální hudby, filosofie a okultních tradic; stále se věnuje i hudební
kompozici; toto obtížné a zlomové období prvních let za oceánem označuje za
svou „temnou noc“. Prostřednictvím slavného dirigenta Leopolda Stokowského
navazuje kontakt s Teosofickou společností a kromě komponování začíná
psát, nejprve články o hudbě a filosofii, později se jeho záběr rozšiřuje i na
společenská a další témata. Roku 1920 se stěhuje do Hollywoodu, pohybuje se ve
filmovém a divadelním prostředí a po dobu deseti měsíců hraje dvakrát denně Krista
v divadelní verzi Deseti přikázání,
již později zfilmuje C. B. de Mille. V hudební kompozici opouští tonalitu
a jeho další tvorba je silně ovlivněna zájmem o indickou hudbu. Roku 1926 se
stává americkým občanem a přijímá jméno Dane Rudhyar; nové příjmení má evokovat
védského boha Rudru. Téhož roku vychází v indickém Madrásu jeho studie The Rebirth of Hindu Music.[3]
O dva roky později mu vychází první anglicky psaná sbírka veršů. Ve
třicátých letech se Rudhyar rovněž začíná věnovat výtvarnému umění, a to
nejprve teoreticky,[4]
a posléze i (dosti zdařile) prakticky.
Tou dobou se Rudhyar seznamuje
s dostupnými překlady prací C. G. Junga a holismem Jana Smutse; rovněž se
začíná intenzivně zabývat astrologií.[5] O ni se
Rudhyar zajímal už začátkem dvacátých let, nicméně přelom v jeho vztahu
k ní představovalo až seznámení s Marcem Edmundem Jonesem; Rudhyar
studuje skripta, která byla látkou Jonesových kurzů astrologie v jeho Sabiánské společnosti,[6] aniž
by se kdy stal jejím členem. Brzy se začíná utvářet jeho syntéza astrologie
s hlubinnou psychologií a holistickou filosofií; roku 1932 vznikají první
zásadnější texty. Téhož roku se setkává s Paulem Clancym, který začíná
vydávat časopis The American Astrology
a publikuje dlouhou řadu Rudhyarových článků. Na jejich základě jej Alice
Baileyová, tehdejší hlava Teosofické
společnosti, vybízí k napsání knihy o astrologii; roku 1936 je více
než pětisetstránková kniha The Astrology
of Personality,[7]
reinterpretující astrologické pojmy pomocí holistických a
hlubinně-psychologických idejí a na základě Rudhyarovy filosofie, hotová.
V následujících desetiletích Rudhyar kromě dlouhé řady článků a
drobnějších pojednání píše knihy, které z jeho hledisek reformulují a
reinterpretují takřka všechny základní komponenty astrologie:[8]
zodiakální symboliku, planety, aspekty, domy; vyjadřuje se k mundánní
astrologii, reinterpretuje symboly jednotlivých stupňů zvířetníku a revoluční
příspěvek představuje jeho práce věnovaná lunačnímu cyklu, v níž jako
první moderní astrolog rozpoznává a popisuje zásadní vztah Slunce a Luny a jeho
význam v nativitě a jejím postupném rozvíjení.
Rudhyar se
v desetiletích, kdy se zabývá astrologií, nepřestává intenzivně věnovat
ani ostatním oborům své činnosti: maluje, komponuje, vedle nepřeberného
množství kratších i delších studií věnovaných astrologii píše i o dlouhé řadě
dalších témat, promýšlí a opětovně formuluje vlastní filosofický systém,
pozoruhodným způsobem se zamýšlí nad společenskými problémy současnosti,
originálně reformuluje nauky teosofie[9] i
křesťanství[10]
– a mohli bychom pokračovat. Žije přitom nepříliš klidným osobním životem:
často se stěhuje, nezřídka se ocitá ve finanční tísni a několikrát se ožení a
rozvede. Zaslouženou pozornost v Americe i Evropě začíná jeho dílo
vyvolávat až koncem padesátých let; teprve na sklonku života se mu dostává řady
oficiálních poct, obdrží čestné doktoráty a konají se konference věnované jeho
dílu. V posledním desetiletí života píše své nejvýznamnější knihy, které
představují sklizeň celoživotní práce: The
Astrology of Transformation,[11] Beyond Individualism[12] a Rhythm
of Wholeness.[13] 13.
září 1985 v San Franciscu umírá.
Od tradiční k humanistické a transpersonální astrologii
Rudhyar je u nás známý
především jako astrolog; kromě řady dílčích příspěvků ke konkrétním tématům
jeho dílo představuje i změnu paradigmatu v astrologii, a to dokonce
dvojí. Tradiční astrologii reformuloval s ohledem na individuální
existenci, čímž se stal zakladatelem humanistického přístupu; na to pak
navazuje přístup transpersonální, který individualitu provází procesem jejího
postupného sebepřekračování. V následujícím se pokusíme alespoň stručně
shrnout, v čem spočívá humanistický přístup k astrologii, a pozornost
pak budeme věnovat přístupu transpersonálnímu, který představuje završení
Rudhyarovy reformace tradiční astrologie. Obojí se pak pokusíme zasadit do
kontextu Rudhyarovy „filosofie operativní Celostnosti“,[14]
která jeho astrologickému přístupu skýtá adekvátní referenční rámec.
Jak jsme si již řekli,
krok od tradiční astrologie k humanistické spočívá v důrazu na
individualitu, chápanou nicméně jako svébytný celek. Z toho vyplývají
důležité inovace jak co do používaných jednotlivých technik, tak co do obecného
přístupu. Význam individuality se obráží v pozornosti, věnované astrologickým
domům (oproti dříve akcentovaným znamením zodiaku, která mají pro Rudhyara
význam spíše na rovině kolektivní). Namísto snahy predikovat budoucí události
se astrologie začíná soustředit na rozumění událostem minulým: horoskop se
stává symbolickým klíčem, umožňujícím prostřednictvím interpretace rozkrývat jejich
smysl s ohledem na současnou situaci. Holistický přístup se zračí
v pozornosti, věnované tvaru horoskopu; ten je chápán jako mandala – plán
individuačního procesu. Rozvíjející se individualita se metaforicky řečeno
nachází uprostřed kruhu-mandaly své nativity, která je symbolickým vyjádřením
konkrétního souboru vrozených potencialit. Tato sada se pak rozvíjí
v celoživotním procesu: namísto statického přístupu k nativitě se
prosazuje přístup dynamický, v centru pozornosti nejsou jednou provždy
dané vlastnosti (nebo snad dokonce hypotetické předurčené události), nýbrž
potenciál, rozvíjený v čase skandovaném, rytmizovaném a kvalitativně
spoluurčeném astrologicky detekovatelným cyklickým pohybem kosmického celku.
Humanistická astrologie tedy nechce předpovídat budoucnost, ale spíše porozumět
minulosti, pomáhat orientovat se v přítomnosti a rozvíjet vrozený potenciál
v souladu s kosmickými rytmy, a to v oblastech, kde se ten který
aspekt individuálního potenciálu může optimálně uplatnit. Tento přístup chce
sloužit procesu individuace, který znamená leckdy bolestné vynořování jednotlivce
z kolektivních (rodových, společenských, kulturních, náboženských) matric.
Mandala osobního horoskopu naznačuje potenciál a optimální způsob jeho
rozvíjení; napovídá, jak zacházet se základními energiemi, které symbolizují
planety, a jak je užívat v základních oblastech zkušenosti, představovaných
domy. Cílem je vědomé užívání a tvůrčí rozvíjení vrozeného potenciálu, a to na
základě cyklického přístupu ke zkušenosti. Pokud bychom nativitu chápali jako
jakousi partituru s hudebním motivem, který člověk svým životem více či
méně vědomě, opakovaně a v rozličných variacích přehrává, je humanistická
astrologie způsob, jak se s touto partiturou seznámit a naučit se ji vědomě,
kreativně interpretovat. Humanistická astrologie chce jednotlivce provázet procesem,
v němž se učí namísto více méně automatické recyklace stále téhož svůj potenciál
rozvíjet, improvizovat a v ideálním případě může dosáhnout virtuozity.
K opravdovému naplnění lidského života je však třeba mít na paměti, že nápěv
či motiv jednotlivé nativity je součástí ohromující symfonie veškerenstva. Tím
se dostáváme do bodu, kde se humanistický přístup otevírá a završuje
v přístupu transpersonálním.
Rudhyar si uvědomuje,
že sebeúspěšnější individuace, chce-li být samoúčelná, postrádá smysl; navíc
chápe lidstvo jako celek, který prochází evolucí. Jednotlivec pro něj není
vrcholem stvoření či konečným stadiem evoluce, ale jen jednou její fází. Završení
této fáze v individualitách, které se plně vynořily z kolektivních
matric a rozvíjejí svůj vrozený potenciál, se stalo reálnou možností pro široké
vrstvy populace. V tom se ale ohlašuje i potřeba překročení individualismu
k dalšímu vývojovému stadiu; jedním z prekurzorů vznikající potřeby
transpersonálního přístupu k astrologii (a nejen k ní) je objevení
transsaturnských planet, které znamená možnost vědomé integrace energií těchto
„poslů galaxie“ ze strany jednotlivce i lidstva jako celku.
Slovo transpersonální
Rudhyar užíval, pravděpodobně jako vůbec první, už od třicátých let. Smysl
tohoto slova je však u něj specifický: předpona trans- znamená primárně
„skrze“, či „prostřednictvím“. Transpersonalita tak neznamená změněné stavy
vědomí nebo jiné „vrcholné prožitky“, nýbrž to, že se individualita odevzdává
do služeb vyššího celku a nechává skrze
sebe, svým prostřednictvím působit
transpersonální síly božského Soucitu. Nejedná se o pasivní mediumitu nebo snad
chanelling, ale o plně vědomé sebeodevzdání a službu. Rudhyar pro
transpersonální působení užíval nejčastěji dvou obrazů. Prvním z nich je
člověk, stávající se v procesu individualizace vybroušenou „čočkou“, která
soustředí světlo božského Soucitu. Druhým pro transpersonální astrologii
příznačným obrazem je symbol mandaly otevřeného středu: zatímco proces
individuace spočívá v tom, že metaforicky řečeno jednotlivec stojí
uprostřed své nativity a postupem času aktualizací svého potenciálu utváří
vnitřní mandalu, na transpersonální cestě individualita opouští ústřední
postavení; střed mandaly se otevírá a nativita se stává místem, kudy na svět
proudí božské světlo. Jednotlivec se v obtížném procesu transformace
odevzdává transpersonální síle Soucitu, aby konala skrze něj. To se podobá
cestě bódhisattvy mahajánového buddhismu, ale také následování Krista v západní
tradici. Symbolem transpersonálního světla, které může prozařovat odevzdaným jednotlivcem,
je hvězda stojící na zenitu v okamžiku narození.
Metafyzický a historiosofický kontext
Rudhyarově dvojí reformulaci
astrologie lze lépe porozumět na základě jeho „filosofie operativní Celostnosti“.[15] V
její zralé podobě autor vychází ze skutečnosti, že člověk vždy zasazuje své
zkušenosti do nějakého obecného referenčního rámce, a konstatuje, že tradiční náboženské
a filosofické způsoby kontextualizace v současnosti selhávají. Chce
vytvořit nový referenční rámec, schopný pojmout celek lidské zkušenosti, a to
včetně extrémních, vzájemně protikladných poloh vědecké racionality na jedné a
pokročilé jógové praxe na druhé straně. Tento metafyzický systém nenárokuje ani
originalitu, ani pravdivost, pouze udržitelnost a použitelnost. Jeho cílem je proměna
mysli: vytvoření „mysli Celostnosti“, která je s to začleňovat veškerou
zkušenost do všeobsáhlého kontextu a sjednocuje v sobě kvality plného
uvědomění a soucitu; rozšíření takového typu mysli by pak mělo pomoci vytvořit
všeobsažnou globální civilizaci.
Rudhyarův filosofický
rozvrh vychází z východních tradic, především taoismu, ale vědomě navazuje
i na myšlenkovou a náboženskou tradici západní. Bez nároku na originalitu
Rudhyar jako základní kameny svého systému postuluje dva protikladné, vzájemně
na sebe beze zbytku nikdy nepřevoditelné principy Jednoty a Rozmanitosti, resp.
subjektivity a objektivity. Vztah těchto dvou principů se odehrává na způsob
jejich cyklické interakce. Tento cyklický vztah je možné nalézt na všech
úrovních skutečnosti a má neměnnou strukturu. Při popisu obecné struktury cyklu
Rudhyar pracuje se světelnou symbolikou, jejíž výhodu spatřuje v její
univerzální srozumitelnosti. V rámci cyklu tak symbolicky interagují
světlo a tma, Den a Noc. V „denním“ polovičním cyklu převládá princip
objektivity, Rozmanitosti; způsob bytí tomuto cyklu vlastní Rudhyar nazývá
existence. Začíná symbolickým Úsvitem, který na kosmické úrovni odpovídá zhruba
okamžiku velkého třesku, nakolik tento pokládáme za objevení objektivního
univerza. V první polovině symbolického „Dne“ se postupně ustavuje
fyzikální vesmír, biosféra a začíná se rozvíjet lidstvo. Za symbolického
Poledne, tedy v polovině denní části cyklu, vrcholí nadvláda principu
Rozmanitosti, a to v „přírodním člověku“ coby nejkomplexnějším projevu
biosféry. Tehdy ale dochází ke zvratu: začíná opět sílit princip Jednoty,
subjektivity, a rozbíhá se „avatarický proces“, kdy se do přírodního lidstva
prostřednictvím série zakladatelských a paradigmatických osobností
(avatarů) postupně začíná vtělovat archetyp Člověka. Evoluční proces spěje
k symbolickému Soumraku, kdy se síly Jednoty a Rozmanitosti ocitají
v rovnováze a mizí objektivní univerzum; řečeno jazykem teosofie končí
manvantara, perioda projeveného bytí, a začíná pralaja, období bytí
neprojeveného. Rudhyar klade velký důraz na to, že s koncem objektivního,
projeveného bytí nekončí příběh kosmu, nýbrž že začíná jeho noční, převahou
subjektivního principu Jednoty se vyznačující polovina. Za symbolického Soumraku,
v „Bráně ticha“, která je polárním protikladem „Brány zvuku“, tedy symbolického
Úsvitu, se objektivní dění toliko modifikuje a kosmické dobrodružství pokračuje
na subjektivní rovině. Ve stavu „insistence“ (proti „denní“ existenci) dochází
k procesům dalšího a dalšího zvnitřňování a ujednocování: „plerómatické“
mysli, tedy bez ztráty individuality, nicméně v jednomyslném souladu
s duchovní kvalitou božského Soucitu shromážděné bytosti, se spojují do
stále obsažnějších celků, až nastane symbolická Půlnoc, kterou Rudhyar nazývá
stadiem Božství. V tomto okamžiku vrcholí moc principu Jednoty: ve stavu
extrémní subjektivity božská mysl hledí na ostatky předchozího cyklu, které
zároveň představují reziduum principu Rozmanitosti; jde o evoluční neúspěchy,
tedy vzpomínkové stopy bytostí, které odmítly sladit své jednání
s kvalitou Soucitu. Tento pohled na neúspěchy předešlého cyklu je
následován tvůrčím výronem božského Soucitu, po němž – už za vzrůstajícího
vlivu principu Rozmanitosti – následuje jednotné nazření řešení selhání
předcházejícího cyklu: archetypu Člověka. Ten se začne v protikladném
okamžiku Poledne opět vtělovat. Po Půlnoci nastává formulování archetypů prostřednictvím
stále diferencovanějších hierarchií tvůrčích bytostí a postupné zesilování
vlivu Rozmanitosti způsobuje opětovný průchod „Branou zvuku“ za symbolického
Úsvitu – objevení nového objektivního univerza. Cyklus se může opakovat, nikoli
však ve stejné podobě, ale v podobě modifikované – Rudhyar mluví o spirálovitém
vývoji. Trvá obecná struktura cyklu, ale dění se proměňuje, aniž by však
ztrácelo návaznost na cykly předchozí. Je třeba rovněž připomenout, že denní a
noční poloviny cyklu si sice odpovídají, nejsou však nutně stejně dlouhé ve
smyslu času, který měříme pomocí pohybů nebeských těles v objektivní fázi
cyklu. Rudhyarem načrtnuté schéma není záležitostí, použijeme-li terminologie
bližší našemu filosofickému úzu, ontickou, nýbrž ontologickou: nechce v první
řadě informovat o osudech našeho vesmíru, nýbrž na kosmologické problematice
demonstrovat obecnou cyklickou strukturu, kterou je možné aplikovat na kteroukoli
oblast skutečnosti.
Struktura cyklu
ustavičné souhry principů Jednoty a Rozmanitosti zůstává vždy stejná. Každé
jsoucno je součástí nějakého cyklického celku, je momentem cyklů vyššího řádu,
zároveň je však samo o sobě cyklickým celkem a zahrnuje v sobě celou,
potenciálně nekonečnou řadu dalších a dalších subcyklů. Cyklickou souhru
principů Jednoty a Rozmanitosti Rudhyar nazývá Celostností; ta je jakoby dechem
všech cyklů, samotnou dynamickou interakcí principů Jednoty a Rozmanitosti. Vzdor
tomu, že se Rudhyar velmi brání antropomorfismům, připisuje Celostnosti vědomí,
mysl.
Rudhyarův popis
invariantní struktury cyklu se zjevně inspiruje teosofií H. P. Blavatské, avšak
interpretuje ji symbolicky, holisticky a procesuálně, nechápe ji doslovně.[16] Kromě
toho však jeho učení nese známky celoživotní Rudhyarovy astrologické práce,
v níž se tento filosofický rozvrh rovněž zračí: cyklus výše načrtnutý na
kosmické úrovni lze číst rovněž astrologicky, např. jako cyklus od jedné
konjunkce dvou těles ke konjunkci následující, případně jako popis procesu
individuace a jejího překročení v přechodu k transpersonalitě.
Aplikace cykličnosti jako obecného charakteru všech dějů je páteří Rudhyarova
astrologického přístupu, což bohatě dokládají i u nás známé a hojně užívané
práce. Klasická monografie Lunační cyklus[17]
pojednává o cyklu vzájemných vztahů Slunce a Luny, v knize Astrologická znamení: Puls života[18]
autor na základě měnícího se poměru síly světla a tmy interpretuje symboliku
zodiaku, jeho pojetí cyklu se zračí i v komentáři k symbolům
jednotlivých stupňů zodiaku, jak je nacházíme v knize Astrologická mandala;[19] a
tak bychom mohli pokračovat.
Pokud se vrátíme
k příběhu našeho kosmu, jak jej Rudhyar vypráví ve své stěžejní filosofické
práci, můžeme lépe porozumět důležitosti, kterou připisoval astrologii. Před dějinným
lidstvem i každým člověkem stojí mimo jiné i úkol plně projít procesem
individualizace. Astrologie tento proces usnadňuje, pomáhajíc plně zvědomit a
aktualizovat potenciál jednotlivce. Toho však provází i na další cestě,
procesem transformace, který se završuje dokonalým otevřením středu mandaly
osobní nativity a dosažením plné prostupnosti pro světlo božského Soucitu. Individualita
postupně může dosahovat stále větší jednomyslnosti s ostatními bytostmi,
zasvěcenými službě Celostnosti, a tím i „stadia Plerómatu“. Tento stav pro
Rudhyara představuje další evoluční krok lidstva, který je možné do jisté míry
vykonat už v současnosti; znamená sjednocení transpersonálních bytostí,
jímž však nejsou smazány individuální diference: osobnost se transformuje, nemizí,
nýbrž se dovršuje opuštěním egocentrického postoje a sebezasvěcením vyššímu
celku. Je na místě poznamenat, že pro Rudhyara je skutečné, definitivní
završení procesu transformace nedílně spjato i s transmutací fyzického těla,
podobnou Ježíšovu proměnění na hoře;[20]
v budoucnosti sice vzdálené, avšak přece dohledné by měla dosáhnout
transfyzikálního, prozářeného stavu bytí i celá naše planeta a hmota vůbec.
Astrologie se tak ocitá v blízkosti dalších tradičních nauk, zvláště
alchymie: Rudhyar věřil, že sledování astrologických cyklů a naslouchání
kosmické harmonii do jisté míry odhrnuje záclonu dělící náš svět od laboratoře
božského alchymisty, který prostřednictvím tvůrčích hierarchií plerómatických
bytostí koná na matérii Země a kosmu své opus
magnum. Astrologie umožňuje do tohoto tvořivého procesu vstoupit vědomě a
napomáhat mu. „Celostnost“ se v člověku zasvěceném službě soustředí a skrze něj
působí, stává se „operativní“; možnost takto překročit individualismus je podle
Rudhyara přístupná každému.
Astrologie jako hledání smysluplné souvislosti a možná spiritualita budoucnosti
Filosofie
operativní Celostnosti chce dát smysluplný referenční rámec celku lidské
zkušenosti a tím, že načrtne další evoluční krok, chce i nabídnout lidskému
životu smysl; astrologie pak skýtá nástroje, jak procesem transformace projít,
a to na individuální i kolektivní rovině. Na transpersonální cestě se podle
Rudhyara lidský život stále více proměňuje v mýtus. Zárodečnou podobu
tohoto mýtu představuje nativní horoskop; život na hraně mezi
individuálním a transpersonálním se může stále silněji měnit ve vědomé rituální
provádění tohoto individuálního, přece však do všeobsažného celku kosmického
dobrodružství začleněného symbolického příběhu. Moderní lidstvo se navíc tím,
že stále více postupuje ve směru k vytvoření globální společnosti, ocitá
takřka na dohled „Brány ticha“ – tedy dosažení plerómatického stadia vědomí a
aktivity, které se však pojí s postupným mizením projeveného světa ve
stavu připomínajícím kolektivní, zároveň však stále jednomyslnější snovou
recyklaci sdílené minulosti. Úspěšný průchod tímto procesem podle Rudhyara nezbytně
vyžaduje vědomí sounáležitosti s co možná nejobsažnějším celkem. Astrologie
nabízí nástroj, jak tohoto vědomí dosáhnout a vrátit tak lidské existenci smysl
přinejmenším v rámci kosmu: „Učinit proces bytí průzračným pro zář smyslu:
to je nejvyšší lidská archetypální funkce v rámci planetárního celku, v němž se
lidstvo vyvíjí směrem ke stavu, který nazývám stav Osvíceného Člověka.
V tomto stavu je Světlo Logu, onoho tvořivého Slova, které bylo na počátku,
odráženo proměněným individuem a transmutováno ve Smysl.“[21]
Rudhyar zřejmě pokládal
astrologii za možnou religiozitu budoucnosti. Na individuální rovině představuje
emancipační projekt: v příkrém rozporu s astrologii často podsouvaným
fatalismem či determinismem chce být Rudhyarova verze astrologie cestou k
osvojení a rozpoznání daností, ústící v plné aktualizaci vrozeného potenciálu;
na rovině transpersonální pak nechce být ničím menším než jedním z možných
způsobů, jak překročit omezenost a osamělost individualizovaného lidství směrem
ke stavu transpersonálního bytí jednomyslného „Plerómatu“. Nativita je semínkem
mýtu, jehož rituálním provedením může a má být celek lidského života,
zasvěceného nesobecké službě. Člověk je pro Rudhyara alchymickou nádobou,
v níž má dojít k transmutaci hmoty ve světlo. Astrologie poskytuje
nástroje a symbolický itinerář tohoto díla. „Transpersonální cesta je dráha
vedoucí od středu horoskopu zrození k hvězdě v zenitu. Po této dráze
sestupují božská síla a světlo této ,hvězdy‘, aby se setkaly s jedincem,
jenž k ní míří. Odehrává se zde dvousměrný symetrický proces.
V náboženském smyslu Bůh přichází k Člověku, když lidské bytosti,
z nichž se stali vědomí jedinci, v zanícené modlitbě a všestravující
lásce usilují o spojení s Bohem.“[22]
Pro Rudhyara je tím
nejvyšším, čeho může člověk v současnosti dosáhnout, život na rozhraní
individuálního a transpersonálního, což nutně vede k dlouhé řadě
transformačních krizí; i těmi má člověka astrologie provést a pomoci mu je
integrovat, nakolik je to možné. Plný rozvoj potenciálu, načrtnutého
v individuální nativitě, zároveň znamená postupné vtělování jednotlivci
příslušné „duchovní kvality“, jež je jakoby jedním písmenem božského Logu,
jedním z aspektů archetypu Člověka, který je odezvou božského Soucitu na
minulé neúspěchy. Individuačním procesem, nakolik je tento zaměřen ke svému
překročení v transpersonálním životě, tak jednotlivec může participovat na
„avatarickém procesu“, tedy procesu postupného vtělování archetypálního
Člověka. Společně s ostatními lidmi tak má jednotlivec kráčet k „Bráně
ticha“, v níž se zjevuje smysl věčného cyklického pohybu skutečnosti: „Ve
svrchovaném okamžiku rovnodennosti lidské evoluce, kdy jsou principy Jednoty a
Rozmanitosti stejně silné a bod Alfa polarizuje bod Omega, Člověk – ať už
budeme mluvit o individualitách, které se daleko odloučily od masy lidstva,
nebo o produchovnělém lidství Posledního Dne – projde Branou Ticha do světa
stále narůstající subjektivity. Překračujíc tento bázeň vzbuzující práh se mysl
stane zrcadlem, do nějž Bůh Stvořitel vyzařuje Světlo vycházejícího Slunce
univerzální dharmy, která kdysi učinila Chaos časoprostorem a pohybem. Osvícený
člověk rezonuje s tímto Stvořitelským Slovem, které je Zvukem a Světlem; a v
této rezonanci vyzpěvuje Celostnost každého celku, který byl, je a bude,
svrchovaný Smysl všeobjímajícího bytí.“[23]
Rudhyar rozumí situaci
moderního individualizovaného člověka, který už opustil své neproblematické
začlenění do přírodního prostředí, ale také ztratil pevné zakotvení
v tradičních společenských a kulturních celcích, jako nutné, třebaže
riskantní a bolestné fázi evolučního procesu. Nehlásá návrat do lůna přírody či
tradice, ale ani bez dalšího nekonceduje vypjatý individualismus, který nakonec
má, jak si Rudhyar dobře uvědomoval, tendenci skončit v konzumní desperaci
a kolektivní sebevraždě. Svou reformulací tradiční astrologie, začleněnou do
filosofického kontextu, usiluje otevřít možnost duchovního života, který by
dával lidské existenci věrohodný smysl. Jde o spiritualitu kosmickou v tom
smyslu, že usiluje o kontextualizaci jednotlivce v širokém rámci sluneční
soustavy, ba i galaxie a celého vesmíru; zároveň však svým vědomím
suprapersonálních charakteristik kosmického života, zvláště nejvyšší duchovní
kvality božského Soucitu, a akceptací individuality jako svébytné a cenné fáze
celkového pohybu skutečnosti, tato duchovnost navazuje na tradici křesťanství. Lze
si samozřejmě položit otázku, nakolik je tento pozoruhodný, nicméně náročný
projekt nosný a reálný; jeho výhodu však představuje možnost míru jeho
aplikovatelnosti si ověřit. Kdokoli si koneckonců při troše úsilí může osvojit
alespoň základní astrologické kompetence, případně vyhledat odbornou
astrologickou pomoc[24] a
Rudhyarovo pojetí této tradiční nauky spolu s jeho filosofií krok za
krokem podrobit zkoušce. Masové rozšíření astrologie v jejích dekadentních
podobách můžeme chápat i jako svědectví o potřebě opět nalézt smysluplný
kontext lidského života. Rudhyarovo dílo představuje méně přístupnou, avšak
nesrovnatelně kultivovanější snahu právě tuto potřebu obdobnými prostředky
uspokojit.
(Zkrácená
verze tohoto článku vyšla v časopisu Dingir 4/2012.)
[1]
Viz též Miroslav Drozd, „Rudhyarův příběh“, Revue Konstelace, roč. 5, č. 17-18,
s. 3-6 a Michael Meyer, „Dane Rudhyar, An Illustrated Biographic Sketch
[online] [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/bio1.shtml.
[2]
Rudhyarův nativní horoskop byl publikován mj. in: Turnovský Pavel, Rozloučení s tradiční astrologií,
Půdorys, 2003, s. 290.
[3]
Dane Rudhyar, „The Rebirth of Hindu Music“ [online], Theosophical Publishing
House of India, 1928 [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/rhm/.
[4]
Výsledkem byla jeho studie The Transcendental Movement in Painting;
srv. Michael Meyer, „Dane Rudhyar, An Illustrated Biographic Sketch“ [online]
[cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/bio6.shtml.
[5]
Viz Dane Rudhyar, „From humanistic to Transpersonal Astrology [online], The
Seed Center, 1975, [cit.: 2012-30-10]. Dostupné na URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/fromhtot_1.shtml.
[6]
Tato společnost funguje dodnes; viz rovněž www.sabian.org. Rudhyar sice nikdy
nebyl členem této společnosti, ale podrobně okomentoval a reinterpretoval na
základě svých východisek pro tuto společnost zásadní sadu „sabiánských
symbolů“, tedy symbolů jednotlivých stupňů zodiaku, které ve spolupráci
s M. E. Jonesem nazřela jasnovidka Elsie Wheelerová. Viz také Dane
Rudhyar, An Astrological Mandala: The Cycle of Transformations and its 360 Symbolic Phases, 1973,
česky: Astrologická mandala, Půdorys,
2003, překlad Radmila Valtrová.
[7]
Dane Rudhyar, The Astrology of
Personality, Lucis Publishing Company, 1936.
[8]
Viz Michael Meyer, „Dane Rudhyar, An Illustrated Biographic Sketch [online]
[cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/bio1.shtml.
[9]
Viz Dane Rudhyar, „Occult Preparations for the New Age“ [online], Quest Books,
1975[cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL:
http://www.khaldea.com/rudhyar/op/op_c1_p1.php.
[10]
Viz Dane Rudhyar, „Fire out of the Stone“ [online], Sevire, 1963 [cit.:
2012-30-10]. Dostupné z URL: http://khaldea.com/rudhyar/fos/fos_c1_p3.php.
[11]
Dane Rudhyar, The Astrology of
Transformation, Quest Books, 1980, česky: Astrologie transformace, Půdorys,
1997, překlad Miroslav Drozd.
[12]
Dane Rudhyar, Beyond Individualism. The
Psychology of Transformation, Quest Books, 1979, česky: Za hranicemi individualismu. Psychologie
transformace, Půdorys, 1995.
[13]
Dane Rudhyar, “Rhythm of
Wholeness” [online], 1983 [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/rw/.
[14]
Zohledňujíce Rudhyarův úzus píšeme klíčová slova jako Celostnost, Jednota,
Rozmanitost apod. s velkými písmeny na začátku.
[15]
Její zralou formulaci představuje Rudhyarovo patrně nejvýznamnější dílo Rhythm of Wholeness, z něhož
v našem výkladu vycházíme.
[16]
Viz rovněž jeho práci Occult Preparations
of the New Age.
[17]
Dane Rudhyar, The Lunation Cycle,
Aurora Press, 1982, česky: Lunační cyklus,
Půdorys, 1999, překlad Ludmila Plášková.
[18]
Dane Rudhyar, Astrological Signs – The
Pulse of Life, 1970, česky: Astrologická
znamení: Puls života, Půdorys, 2002, překlad Radmila Valtrová.
[19]
Dane Rudhyar, An Astrological Mandala:
The Cycle of Transformations and its
360 Symbolic Phases, 1973, česky: Astrologická
mandala, Půdorys, 2003, překlad Radmila Valtrová.
[20]
Viz rovněž Dane Rudhyar, Fire out of the
Stone.
[21]
„Rhythm of Wholeness“ [online] [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/rw/.
[22]
Astrologie transformace, str. 108.
[23]
„Rhythm of Wholeness“ [online] [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/rw/rw_c6_p1.shtml.
[24]
Na Rudhyara u nás navazuje především Astrologická
škola pro statečné, viz www.rezonance.cz
a www.transformotor.cz.
Žádné komentáře:
Okomentovat